Hodina tělocviku

29. září 2016 v 18:57 | HaNNy_♥
Hodina tělocviku
By: HaNNy_♥ and *Caroline*
Jednodílná
tb. článek, který je napsaný asi před 3 roky, našla jsem ho v počítači ♥
řekly jsme si, že bude sranda, když ho vydáme :D
stejně to nikdo číst nebude :D
tohle jsme spolu s *Caroline* napsaly před třemi roky, což je docela dost hustý :D
škoda, že se ta fantazie někam touhle dobou vytratila :'(
#donotjudgeme ♥
luv u guyz


Jmenuji se Hannah Bright. Je mi 17 let. Bydlím v Londýně a chodím na střední Charterhouse School. Ve třídě nejsem zrovna v oblibě a Styles tomu taky moc nepomáhá. Mám nejlepší kamarádku Carolline Dark. Jiný kamarády nemám, protože mi Carolline vystačí. Jsem vysoká, hubená holka s dlouhými blonďatými vlasy.
________________________________________________________________________________
Crrr… konečně jsem slyšela můj oblíbený zvuk. Konec mého utrpení. Konec hodiny dějepisu. Těším se na svoji oblíbenou hodinu, hodinu tělocviku. Sbalila jsem si věci z lavice. Chtěla jsem odejít, když do mě zezadu strčil Styles. Awrr. Už mě to sere, jak mi dělá naschvál. "Idiote!" neřekla jsem to moc nahlas, ale on mě slyšel.
"Co si to říkala?" zeptal se mě.
"Nic. Idiote." Odpověděla jsem.
"To je dobře."
"Idiote! Jsi hluchý nebo co?" ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale vykřikla jsem to z celých plic.
"Děvenko, nezahrávej si se mnou…"
"To měla být výhružka? To nemyslíš vážně, ani vyhrožovat neumíš…" ani se nebránil a odešel. Chodit s takovýmhle blbcem do třídy je někdy opravdu náročné. Konečně ke mně přišla Carolline.
"Co to bylo?"
"Nic. Půjdeme už?"
"Jasně." Zamířili jsme do šatny, sundala jsem si džíny a vzala na sebe růžové kraťasy. Sundala jsem si tričko, když do holčičí šatny vběhl Styles. Rychle jsem na sebe hodila tričko s potiskem.
Všechny holky sborově vykřikli "Stylesi vypadni!"
Po pár minutách zazvonilo na hodinu, vešli jsme do tělocvičny. Dneska jsme výjimečně měli tělocvik s klukama, fakt opruz. Styles, byl opravdu vysoký, až teď jsem si toho všimla.
"Dáme si pět koleček! No pohněte si!" vykřikl na nás učitel a zapískal na píšťalku třikrát. Běžela jsem s Carolline vedle sebe.
"Nevíš, co budeme hrát?" zeptala jsem se Carolline, moje obvyklá otázka při tělocviku.
"Mohli bychom si zahrát vybiku, nebo basketbal."
"Taky bych si zahrála." Najednou vedle mě proběhl Styles a strčil do mě, ztratila jsem rovnováhu a rozplácla se na zem. Všichni dostali výtlem, nějaké holky se dokonce chytali za břicho a padali na zem. Ve třídě zrovna populární nejsem, nejsem takový ten typ, co leze každému do prdele, jen aby byl populární, mě stačí mít třeba jednu dobrou kamarádku. To stačí úplně.
"Nebolí tě něco?" zeptal se mě učitel.
"Ne to je v pohodě." Řekla jsem, i když mě trochu bolela ruka. Stoupla jsem si a běhala dál. Zrychlila jsem, abych byla nejblíže Stylese, potřebovala jsem mu něco říct.
"To mi zaplatíš." Doběhla jsem poslední kolečko. A vydýchávala jsem to.
"Budeme hrát vybiku, pak basketball a nakonec dalších pět koleček." Oznámil nám učitel.
"Kdo bude kapitán?" Zeptal se učitel.
"Tak třeba Harry a Tom." Hádejte, zbyla jsem jako poslední. A ještě navíc jsem musela být v týmu se Stylem. I když to byla docela výhoda, zezačátku jsme vyhrávali, ale pak se to nějako zvrtlo. Soupeři měli míč, a hodili ho, mířil na mě, já se nestihla uhnout a trefilo mě to do hlavy. Na chvilku se mi zatmělo před očima, ale vzpamatovala jsem se. Byla jsem první vybitá. Šla jsem dozadu, k Stylesovi.
"Jsi blbá, nebo neumíš chytit míč?" vyjel na mě.
"Co ti sakra vadí?! Hmmm? Co tě sakra sere, pořád se do mě navažuješ! To ti sakra tak vadím nebo co?!"
"Jo to je přesně to! Vadíš mi! A hodně! Chápeš, narodila ses!" tohle mě urazilo, nejradši bych ho nakopala někam. Mířil na mě míč, já ho chytila a napálila ho do Stylese, ovšem to nechytil.
"Neumíš chytnout míč, nebo jsi jen blbej?" zopakovala jsem jeho hlášku… Nic na to neřekl a hodil mi ho zpátky, nějak blbě jsem ho chytla a boleli mě prsty. Po chvilce jsme to KONEČNĚ dohráli, vyhráli jsme. Basketball.
"Budete mít stejné týmy, takže máte chvilku na roztrénování." Oznámil učitel. Vzala jsem si basketbalový míč a zkoušela se strefovat koš. Moc mi to nešlo.
"Harry pomoc jí." Řekl učitel, myslím, že myslel mě.
"Ano!" no jo no, Harry vždycky vlezprdelka. Chtěl mě chytit za ruce, ale já mu to nedovolila.
"Nesahej na mě! Zvládnu to sama!" podruhé jsem zkusila hodit míč na koš, ale štěstí mi to nepřálo.
"Opravdu nechceš pomoct?"
"Nějaký milý ne?" odsekla jsem mu.
"Jinak pomoct nechci." Po pár minutách jsme začali hrát. Běžela jsem ke koši, když mi Styles dal brko, a já se podruhé rozplácla na zem. Ta ruka mě opravdu začala bolet. Vstala jsem a snažila se hrát dál… Crrr… Zazvonilo na konec hodiny, když jsem došla do šatny, už tam skoro nikdo nebyl. Sundala jsem si tričko, ale neměla jsem to dělat, ta ruka mně fakt bolela. Zrovna jsem si navlékala džíny, vrazil tam Styles.
"Ty uchyláku, vypadni!"
"Jéé… Promiň, nevěděl jsem, že tady někdo je." Hned odešel. Rychle jsem se dopřevlékla a šla za školní sestřičkou.
***
"Dobrý den."
"Ahoj," pozdravila mě.
"Co potřebuješ?"
"Bolí mě ruka, spadla jsem při tělocviku, nebo spíš to udělal někdo schválně" zašeptala jsem tu poslední část věty, aby mě neslyšela.
"Dobře, zatím se tady posaď, dojdu pro obvaz," a ukázala na lehátko. Zavřela jsem oči a na chvilku relaxovala. Proč Styles? Proč mě tak nesnáší? Proč? Já ho zrovna taky nemám v lásce, ale nedělám mu naschváli, je to fakt idiot. Z přemýšlení mě vytrhly něčí kroky. Vešel sem Styles!
"Co tady děláš?! Okamžitě vypadni!" vykřikla jsem na něj.
"Jdeš mě zabít? Protože se ti to při těláku nepovedlo?!"
"Ne jenom jsem se chtěl omluvit…" řekl sklesle.
"Cože?! Já jsem asi ohluchla," :D začala jsem se smát, "to je vtípek týdne."
"Přestaň!" vykřikl na mě. Přistoupl bliž, a chytil mě za zápěstí.
"Auuu…" zakňučela jsem. Slyšela jsem další kroky, teď to byla sestřička.
"Omlouvám se, že ruším, za chvilku přijdu," řekla a chtěla odejít.
"Ne, Harry už odchází."
"Jo, já už radši jdu." a pustil mi ruku, měla jsem tam jeho obtisk. Sestřička mi obvázala pravou ruku. "Měla bys jít radši na rentgen, možná to bude zlomené."
"Ano, stejně už je konec školy."
"Mám zavolat rodiče?"
"Ne, dobrý zavolám jim sama," zamířila jsem k východu, mezitím jsem vzala mobil, vytočila číslo mamky a řekla jí, ať za mnou přijede, že jsem spadla na tělocviku. Čekala jsem před školou. Zpoza rohu na mě najednou vykoukl Styles, docela jsem se ho lekla.
"Co chceš?"
"Ještě jsem se neomluvil, no tak se ti za to omlouvám, strašně mě to mrzí." Bojovala jsem se smíchem, ale nakonec jsem vybuchla smíchem. Najednou mě přitlačil ke zdi.
"Přestaň…" zavrčel na mě. Přibližoval se ke mně centimetr po centimetru a políbil mě.
Nakonec jsme se cítili jako vítězové, protože nás prohra sblížila možná více než výhra.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama