You haven't got any time for me again

23. května 2013 v 20:07 | HaNNy_♥
You haven't got any time for me again
By: *Carolline* and HaNNy_♥
Jednodílná
Věnováno *Be*

***
Harry´s POV:
Zrovna jsem s kluky mířil na setkání s fanoušky, když mi v kapse začal brnět mobil. Show se trochu protáhla, takže jsem se nedivil, že mě někdo shání. Pomalu jsem vyndal mobil z kapsy a přijal hovor.
"Halo?"
"Ahoj, Harry! Kde sakra jsi? Slíbil jsi mi, že mě vyzvedneš u doktora!" volala mi moje přítelkyně Be a byla vážně hodně naštvaná.
"Promiň. Show se protáhla a my jdeme teprve pozdravit fanoušky."
"Harry, slíbil jsi to! Nikdy na mě nemáš čas, nechápu, proč s tebou vlastně jsem!"
"Je mi to fakt líto, Be…," řekl jsem smutně a povzdechl si.
"Promiň…"
"Strč si tu svoji omluvu někam!" zakřičela a zavěsila.
***
Be´s POV:
"Slečno, můžete dál," řekla sestřička a pozvala mě do ordinace.
"Dobrý den," pozdravila jsem doktorku.
"Dobrý, můžete se svléknout." Sundala jsem si svetr a své tričko jako obvykle.
"Nosíte nápravný korzet?" zeptala se.
"Ano," odpověděla jsem jednoduše.
"Sehněte se prosím." Jako na povel jsem se sklonila a poslouchala, co dalšího mi doktorka řekne.
"Výchylka vašich zad se rapidně zvětšila, ale jenom z mého pohledu, pro další porovnání se musím kouknout na vaše rentgenové snímky. Zatím se můžete obléct." Doktorka kousek poodstoupila a zapnula podsvícení na rentgenové snímky.
"Moje obavy se potvrdily. Výchylka vašich zad je opravdu velká. Budete muset podstoupit operaci, pokud ji nepodstoupíte, vaše páteř se začne pomalu hroutit…"
"Jak hroutit?" zeptala jsem se překvapeně.
"No asi tak za dva roky by vám kosti mohly propíchnout vnitřní orgány."
"A za jak dlouho by ta operace mohla proběhnout?"
"Včera se nám uvolnilo jedno místo. Takže by mohla proběhnout za 2 dny."
"Není to trochu brzo? Co předoperační vyšetření?" zeptala jsem se.
"Všechno zvládneme, jen mi řekněte, jestli souhlasíte s termínem."
"Ano, souhlasím," řekla jsem odhodlaně.
"Dobře, zítra ráno nastoupíte na oddělení nápravné chirurgie."
"Děkuju…," řekla jsem a chystala se na odchod.
"Nashledanou." Vyšla jsem z ordinace a rychle vytáhla svůj mobil. Musím zavolat Harrymu. Vytočila jsem jeho telefonní číslo a čekala, až to zvedne.
"Halo?" ozvalo se z druhé strany a já hned zbystřila.
"Ahoj,, Harry! Kde sakra jsi?" Abych vám to upřesnila, Harry mi slíbil, že až vyjdu z ordinace, bude tady a odveze mě domů.
"Promiň. Show se trochu protáhla a my jdeme teprve za fanoušky."
"Harry, slíbil jsi to! Nikdy na mě nemáš čas, nechápu, proč s tebou vlastně jsem.
"Harry už mě vážně štve, tohle děláš skoro pokaždé."
"Je mi to líto, Be…," řekl sklesle. "Promiň…"
"Strč si svoji omluvu někam!" zakřičela jsem a ukončila hovor. Už mě vážně štve. Zase se na mě vykašlal. Jak se teď dostanu domů? Zkusila jsem zavolat své věrné kamarádce Em. Ano! Zvedla to.
"Ahoj, Em! Nemohla by si mě vyzvednout od doktora? Harry nemá zase čas."
"Promiň, ale právě teď stojím na letišti. Letím za rodinou. Zkus zavolat Hanny a Carolline."
"Užij si to, ahoj!" rozloučila jsem se s ní a položila hovor. Po chvíli jsem tedy vytočila číslo na Carolline a čekala, až to zvedne.
"Ahoj Carolline."
"Ahoj Be. Co potřebuješ?" zeptala se. V pozadí jsem slyšela hudbu, která hrála fakt nahlas a Carolline se smála. "Kde si Carolline?"
"V klubu se Zaynem…"
"Počkej! On je tam s tebou Zayn?"
"Jo, proč?"
"On neměl show?"
"Jo, měl, ale udělal si čas. Nemohl si nechat ujít párty se mnou," řekla a já jen zakroutila hlavou.
"Nemohla by jsi mě vyzvednout? Trčím tu už půl hodiny."
"Kde jsi?"
"V nemocnici…"
"Nebude ti vadit, když tě vyzvedne Hanny s Niallem?"
"On je tam i Niall?"
"Ne asi, tak jo, za pár minut tam budou. Ahoj."
***
Carolline´s POV:
Zrovna jsem tancovala se Zaynem, když mi zazvonil mobil. Podle vyzvánění mi volala Be. Zvedla jsem hovor a poodstoupila stranou, aby nešla tolik slyšet hudba, která se rozléhala kolem. Chvíli jsem s Be normálně mluvila, ale pak ke mně přistoupil Zayn a začal mě lechtat. Strašně jsem se smála a přestávala vnímat můj hovor s Be. Po nějaké chvíli jsem Zayna bouchla do žeber a ukázala mu, že toho má nechat. Be stála u nemocnice, protože se na ni pan Dokonalý už zase vykašlal. Nechtělo se mi odcházet, tak jsem jí nakonec řekla, že pro ni přijede Hanny. Hned jak jsem schovala mobil zpátky do kapsy, šla jsem se po ní poohlédnout. Nemusela jsem hledat dlouho, stála i s Niallem u baru a popíjela nějaké koktejly.
"Hanny, máš s Niallem vyzvednout Be."
"Já? Ne, běž si sama."
"Mně se nechce…"
"Mně taky ne!"
"Ale já jsem řekla, že přijedeš ty! Be už se na tebe těší."
"Hanny, tak pojedeme. Alespoň budeme chvíli sami," řekl Niall a já se na něj děkovně usmála.
"Ne, já chci zůstat tady!" vykřikla.
***
Hanny´s POV:
Tuhle "hádku" jsem chtěla vyhrát a Niall mi to kazil.
"Hanny prosím pojedeš?" zeptal se mě a udělal psí očka. Věděl, že tohle na mě vždycky zabere!
"Za co?"
"Vezmu tě do Nando´s…"
"To je tvoje přání…," řekla jsem a chytře se usmála.
"Tak já nevím. Co navrhuješ ty?"
"Horan kiss." Niall se roztomile usmál a dal mi pusu. Jsem vítěz!
"Tak jo, můžeme jet!" řekla jsem.
"Tak čau lidi, uvidíme se doma," řekla ještě Carolline a pak se Zaynem zase zmizela v davu.
***
Be´s POV:
Půl hodiny po mém rozhovoru s Carolline se za rohem konečně objevil Niallův černý Range Rover. Hned jak ke mně dojeli, nasedla jsem do auta a připoutala se.
"Co vám tak dlouho trvalo?"
"Horan kiss!" odpověděla mi Hanny ledabyle.
"Nemyslela jsi Horan hug?"
"Ne, nemyslela…"
***
*O patnáct minut později*
Konečně jsme dojeli domů, podle aut už tu všichni byli. Odemkla jsem dveře a přešla práh. Hned v přední části domu jsem narazila na Harryho.
"To si na mě opravdu nemůžeš udělat alespoň trochu času? Všimnul sis toho, že ostatní kluci tráví s holkama o hodně víc času? Ty pořád někde lítáš!" vykřikla jsem hned, byla jsem plná vzteku.
"Už jsem se ti omluvil…," řekl Harry trochu překvapeně a přistoupil ke mně blíž.
"Myslíš, že jedno pitomé promiň všechno vyřeší?"
"Jo, myslím… Co jiného chceš slyšet, Be?"
"Nic od tebe slyšet nechci, jen chci, aby si se mnou trávil víc času!"
"Víš, že to nejde…"
"Tobě to nejde… Ostatní si čas udělají…" V Harryho očích se objevil záblesk bolesti, ale ten hned vystřídal zlostný výraz.
"Be má pravdu, Harry. Vůbec se jí nevěnuješ," řekla Hanny a koukla se na něj.
"To se mám jako rozkrájet nebo co? Vy tady po mně chcete, abych byl na dvou místech naráz!"
"To nikdo neřekl a ty to moc dobře víš… Chceme, aby jsi alespoň chvilku volna trávil někde jinde než v barech a s přáteli." Teď jsem byla vážně ráda, že Hanny je moje kamarádka. Vážně moc mě podporovala.
"Harry nemá čas každý den, to musíš pochopit, nikdo z nás ho nemá. Jsme One Direction, denně se potýkáme s tisíci fanoušky…" Louis si stoupnul vedle Harryho a bylo jasno, kdo je na čí straně. Carolline s Zaynem a Liam s Dan se radši někam vypařili, takže jsem neměla na straně nikoho jiného než Hanny a Nialla. Ale i ti se najednou začali stahovat, cítím se zranitelně.
"Víš co. Harry… Mně už je to jedno, dělej si, co chceš. Ale víš, až ty budeš potřebovat mě, nejspíš budu v klubu," řekla jsem nakonec a naštvaně odešla do pokoje.
Lehla jsem si na postel a začala brečet. Všechno je na nic. Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak ležela a brečela, ale když jsem se vzpamatovala, někdo klepal na dveře.
"Dále…" Ve dveřích se objevila hlava Carolline a já se lehce usmála.
"Ahoj… Jak je?" zeptala se a sedla si ke mně na postel.
"Blbě…" řekla jsem a zahrabala svojí hlavu pod polštáře.
"V této hádce nebyl jenom Harry, že jo..."
"Ne…Harry je ten menší problém…"
"Nechceš mi říct ten vetší?" zeptala se a shodila ze mě tu kupu polštářů.
"Já vlastně chci." Sedla jsem si k čelu postele a ukázala jí, aby si sedla vedle mě.
"Dneska mi doktorka řekla, že budu muset podstoupit tu operaci obratlů…"
"Proč jsi mi to neřekla dřív?"
"Nevím, nechtěla jsem tě rušit."
"Tohle je důležitá věc, Be…" Carolline nechápavě zakroutila hlavou a upřeně na mě koukala.
"Kdy máš nastoupit do nemocnice?"
"Zítra… Pozítří jdu na operaci…"
"Musíš to říct ještě někomu jinému než mně…"
"Já vím, ale nevím komu…" Smutně jsem se na ni podívala a ona se usmála.
"Pokud ti to nebude vadit, poradím se s Liamem…"
"Dobře…" Carolline vstala a vyšla z pokoje.
***
Carolline´s POV:
Odešla jsem z pokoje Be a sešla do přízemí, kde se ostatní koukali na Toy story 3. Ten díl viděli totiž jen 50 krát. "Liame? Mohl by jsi na chviličku?" zeptala jsem se a stoupla si před obrazovku.
"Nemůže to počkat? Zrovna utíkají ze školky…"
"Ne, nemůže. Je to důležité!" Liam neochotně vstal a přešel se mnou do kuchyně.
"Tak co potřebuješ?"
"Jde o Be…" Liam protočil očima a znuděně se na mě kouknul.
"Kvůli tomu jsem opustil Toy story?"
"Neštvi mě, Payne! Je to vážné!" řekla jsem a šťouchla ho do ramene.
"Carolline, já teď vážně nemám náladu na probírání jejího vztahu s Harrym…"
"Kdo tady říká něco o Stylesovi?"
"Já myslel, že když…"
"Tak nemysli a poslouchej. Be byla dnes u doktorky a ona jí řekla, že musí podstoupit operaci. Je z toho trochu na dně a zatím to nechce říkat Harrymu…"
"Jo, měla jsi pravdu, je to vážný, ale Harry by se to měl dozvědět, nemůžeme mu to neříct…" Liam chvíli přemýšlel a pak se na mě chytře podíval.
"Mám nápad, řeknu to Niallovi." To myslí jako vážně? Jak nám to pomůže?
"Niallovi?"
"Jo, mám totiž super nápad, prostě se jen vrať za ostatními. Všechno ostatní nech na mně." Společně jsme se vrátili do obýváku a sedli jsme si na svá místa. Po filmu se všichni někam rozutekli a já viděla už jen Liama, bavícího se s Niallem a zoufalého Harryho sedícího v rohu místnosti. Bylo mi ho vážně líto, tohle si nezasloužil…
***
Harry´s POV:
Zrovna jsem koukal na novinky na Twitteru, když za mnou přišla Hanny. Nebylo to nic neobvyklého, protože Hanny je jako moje mladší sestra, jenže já v tomto setkání necítil touhu po přátelském rozhovoru. Viděl jsem jí to v očích, něco jí trápilo.
"Harry?" řekla a já se na ni kouknul.
"Potřebuji s tebou mluvit."
"Dobře, poslouchám…" Hanny se nervózně zakroutila.
"Be musí podstoupit operaci…"
"Cože?"
"Dneska jí prostě v nemocnici řekli, že její záda už jsou moc křivá, a že by se jí za pár měsíců mohla začít hroutit…" Víc jsem slyšet nepotřeboval, vstal jsem z pohovky a rychlým krokem přešel ke dveřím. Vyběhnul jsem schody do patra a zabočil do našeho pokoje. Be ležela na posteli a koukala do stropu.
"Kdy jsi mi to chtěla říct?" řekl jsem a zavřel dveře.
"Co?"
"Půjdeš na operaci a já o tom nic nevím!"
"Kdo ti to řekl?" zeptala se a vstala.
"To je jedno…"
"Ne, není. Kdo ti to řekl?" zakřičela.
"Hanny…" řekl jsem tiše.
"Super!"
"Tak teď když už víš, kdo mi to řekl, můžeš odpovědět na moji otázku."
"Neřekla jsem ti to, protože vím, že by jsi tam nešel. Zase by jsi neměl čas…"
"Jak to můžeš vědět, ani jsi mi neřekla, kdy to je…"
"Je to pozítří," špitla tiše a smutně se na mě podívala.
"Pozítří?"
"Jo, máš něco proti?"
"No víš, moc rád bych tam s tebou jel, ale ten den máme opravdu důležitý koncert…"
"Jasně, chápu," řekla a přešla ke skříni, ze které následně vyndala velký kufr.
"Co to děláš?"
"Odcházím Harry…" Její hlas se zlomil a po tvářích jí začaly stékat slzy. Ublížil jsem jí. Než jsem stačil něco říct, její kufr už byl plný a ona odcházela ze dveří.
"Be, počkej!"
"Na co, Harry? Až si na mě náhodou uděláš čas? Myslím, že bych se nedočkala." To byla poslední slova, která řekla předtím, než nadobro odešla. Nejhorší na tm bylo to, že já ji odejít nechal…
***
O 2 dny později:
"Harry, vstávej!"
"Proč, stejně to nemá smysl…"
" Myslím to vážně, Harry. Buď to půjde po dobrém, nebo po zlém, vyber si." Pomalu jsem otevřel oči a uviděl naštvaného Louise.
"Dobré ráno!" řekl a já jen protočil očima. Ráno možná, ale dobré? Ani náhodou.
"Louisi, proč mě vlastně budíš?"
"Protože už je 12 a my máme ve 3 koncert, pokud si vzpomínáš…" Líně jsem se vysoukal zpod peřiny a vyrazil do koupelny. Když jsem se uviděl v zrcadle nad umyvadlem, docela jsem se zděsil. Vypadal jsem příšerně a stejně tam jsem se i cítil. Pustil jsem si ledovou vodu a pořádně si opláchnul obličej, abych se alespoň trochu probral, pak jsem si už jen vyčistil zuby a vrátil se do pokoje. Kde ještě pořád trčel Louis.
"Co tady ještě děláš?"
"Čekám na tebe. Mohlo by tě třeba napadnout jít si zase lehnout a na to už vážně nemáme čas."
"Neboj, spát už nepůjdu, ale rád bych se převléknul, takže jestli dovolíš…" Louis pochopil mojí žádost a odešel z pokoje, konečně. Hodil jsem na sebe svoje černé džíny a volné bíle tričko a přesunul jsem se do přízemí. Všichni seděli v jídelně a nejspíš obědvali. Pomalu jsem došel do kuchyně, vzal jsem si jablko a přesunul se k nim.
"Harry, to snad nemyslíš vážně," řekl Liam hned jak jsem si sedl a zakousnul se do něj.
"Nemám hlad," odbyl jsem ho.
"Dneska mi volala Be. Říkala, že už je v nemocnici. Její operace začne asi kolem 4 odpoledne a skončí asi v 9, nechápu co jim tak dlouho bude trvat, ale to nevadí. Hlavní je že chce, abychom ji potom přišli společně navštívit." Carolline dnes měla viditelně dobrou náladu, i když na ní šlo vidět jak je nervózní.
"To je skvělé!" Ozvalo se sborově, u tohoto stolu už nechci strávit ani minutu.
"Ahoj lidi. Můžeme už jet?" Ozvalo se za mými zády a já zbystřil. Paul.
"Jo, jenom dojíme."
"Dobře, ale pospěšte si," řekl nakonec a zase vyšel z domu. Za pár minut už jsme byli všichni nacpaní v autech a jeli jsme do arény, kde jsme měli dnes vystupovat. Do haly jsme přijeli asi o půl druhé, takže jsme měli už jen pár minut na přípravy. Rychle jsme vběhli do šatny, kde už na nás čekala Lou, aby nás připravila. Přesně ve tři hodiny jsme vyjeli na pódium a pořádně to rozjeli, jako první jsme zpívali Rock me. Všichni nadšeně pištěli a tleskali. Po Rock me následovala písnička, která mi byla opravdu velmi blízká. Little things. A právě ve chvíli kdy se rozezněly první tóny, jsem si uvědomil, že tu nemám být. Tahle písničku jsem totiž nemiloval jen já, ale i ona. Měl bych být s ní a podporovat ji. Po skončení písničky jsem rychle běžel do zákulisí a bez jakéhokoliv vysvětlení jsem ze sebe začal sundávat elektrické zařízení. "Co blbneš Harry?" zeptal se mě udiveně Liam, který se najednou objevil vedle. "Promiň, Liame, nemůžu tu zůstat…" Rychle jsem se dostal z posledních drátků a vyběhnul z arény. Stopnul jsem si první taxi, které jelo kolem, a zamířil do místní nemocnice. Hned jak jsme zastavili, hodil jsem řidiči peníze a vystoupil z auta. Pomalu jsem došel dovnitř a zamířil k recepci.
"Dobrý den, přeje si?"
"Ano, hledám svoji přítelkyni. Měla by být na oddělení nápravné chirurgie…"
"Dobře… Mám tu jednu slečnu, jmenuje se Be, je to ona?"
"Ano."
"Právě ji operují na sále čtyři… Můžete na ni počkat na oddělení, jestli chcete," řekla a mile se na mě usmála. "Ano, chtěl bych tu být, až se vzbudí."
"Dobře, informuji o tom sestřičky. Nápravná chirurgie je ve čtvrtém patře."
"Děkuji, nashledanou." Prošel jsem chodbou za recepcí a nastoupil do právě přijíždějícího výtahu. Na oddělení už na mě čekala docela milá sestra a posadila mě na místo pro návštěvníky. Byl jsem rád, že jsem tady… Be přivezli okolo deváté hodiny a hned ji převezli na jipku, řekli mi, že jestli ji budu chtít vidět, bude to možné až ráno. Takže jsem se rozhodl to přespat…
"Pane Stylesi… Návštěvní hodiny už začaly." Rychle jsem otevřel oči a vyskočil z křesla, na kterém jsem usnul. "Dobře. Zavedete mě za Be?"
"Ano." Myslím, že jsem ji trochu vyděsil, protože se na mě koukala jako na blázna. Hned jak jsem vstoupil do jejího pokoje. Uviděl jsem, jak se směje ze spaní, určitě se jí zdálo něco hezkého. Sednul jsem si na místo pro návštěvníky a čekal, až se probere. Nemusel jsem čekat dlouho, Be po pár minutách mé přítomnosti otevřela oči a začala zkoumat situaci. Když její pohled spočinul na mně, usmála se.
"Harry, co tady děláš? A proč vypadáš jako strašidlo?"¨
"Přišel jsem tě navštívit, už jsem to bez tebe nemohl vydržet a jako strašidlo vypadám jen proto, že jsem tu přespával. Musím říct, že to křeslo u sesterny je docela pohodlné."
"To jsi jako odešel z koncertu?" zeptala se mě a zkoumavě zvedla obočí.
"Jo…"
"Ty si trubka…"
"Ne, nejsem. Slíbil jsem ti, že si na tebe udělám čas. Nechci, aby si ode mě odešla, Be. Miluju tě."
"Taky tě miluju, Harry." Roztomile se usmála a chytla mě za ruku.
"Tak a teď ti tady slíbím, že si na tebe vždycky udělám čas," řekl jsem hrdě a usmál se.
"Víš co, Harry, radši neslibuj… Stačí, když to řekneš…"
"Dobře." Be si mi mě přitáhla blíž a dala mi tu nejsladší pusu, jakou jsem kdy dostal.

[Pozn. autora: Omlouváme se za chyby. :) Doufám, že se vám to líbilo. A budeme moc rádi, když tu zanecháte komentář nebo hvězdičku. HaNNy_♥ and *Carolline*]
[Vzkaz pro *Be*- rychle se uzdrav:3 a vrať se nám brzo]
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nicky Nicky | E-mail | Web | 26. května 2013 v 10:57 | Reagovat

Krásné :33 Ale trochu hůř se mi to čte :DD
Jinak tě beru ke svým Affs :))

2 Honey.xx Honey.xx | Web | 1. června 2013 v 17:24 | Reagovat

Pááni, krásná povídka! :)

Btw. Beru tě do Affs. :]]

3 Karin Karin | 27. srpna 2016 v 14:42 | Reagovat

Pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama