Některé lásky jsou předurčené, některé jsou prokleté - 1. DÍL

19. května 2013 v 14:52 | *Carolline* and HaNNy_♥ |  Některé lásky jsou předurčené, některé jsou prokleté
Některé lásky jsou předurčené, některé jsou prokleté
Part: 1. DÍL
By: *Caroline* and HaNNy_♥

Song

"Caroline vstávej!" uslyšela jsem hlas vedle své hlavy a pomalu otevřela oči. "Ahoj Nialle." řekla jsme rozespale a lehce se usmála. "Tak jak ses vyspala?" "Docela to šlo." Nechtěla jsem Niallovi říkat o svých problémech, protože on sám jich měl až nad hlavu. "Tak proč se tváříš jako na pohřbu?" zeptal se mě, nehodlala jsem mu na tuto otázku odpovídat upřímně, takže jsem si vymyslela něco trochu jiného. "Mám hlad! Co bude k snídani?" "Ty si dáš to svoje jídlo pro králíky a j si dám slaďoučké koblihy, sám jsem si pro ně došel do pekárny." Řekl a roztomile se usmál, já jen protočila oči a vstala z postele. Obula jsme si svoje bačkory s kachničkami a naštvaně odešla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a trochu se učesala, na malování jsme neměla náladu, takže jsem na sebe hodila už jen oblečení a vrátila se do pokoje. Niall pořád seděl na mojí posteli. "Ty si neodešel?" zeptala jsem se ho s povytaženým obočím. "Ne, čekal jsem na tebe." Niall se zvedl a přistoupil ke mně. "Smím vás doprovodit na snídani, slečno?" "Ano." Odpověděla jsem trochu mrzutě a chytla se jeho nabízené ruky. Hned jak jsme přišli do kuchyně, stoupla jsem si k lince a zapnula kávovar. Niall si mezitím sednul ke stolu a pustil se do svých koblih. Hned jak se mi dodělala káva, popadla jsem svůj hrnek a zaplula na místo vedle něho. "Chceš taky?" zeptal se a ukázal na poslední dvě koblihy. "Ne, díky." řekla jsem s falešným úsměvem. "Co se stalo? Vždyť ty koblihy miluješ!" Niall na mě vykulil oči a čekal na odpověď, které se mu nedostalo…
Z pohledu Nialla:
Caroline se celé ráno chová tak divně. Nejdřív se na mě naštve kvůli tomu, že si dělím srandu t jejich cereálií a teď nechce koblihy! Vím, že jí něco je¨, ale taky vím, že mi to nechce říct. Takže ji k tomu musím donutit. "Caroline prostě mi to řekni. Vím, že se něco děje. Mě můžeš věřit, víš, že to nikomu neřeknu." řekl jsem a udělal na ni psí očka. "No tak dobře, ale nevím, jak ti to mám říct, je to dost složité." "Tak to zjednoduš." Caroline se na mě pochybovačně podívala. "Vážně to chceš slyšet?" "Jo vážně!" řekl jsem netrpělivě. "Před pár lety jsem byla s pár přáteli tábořit za městem u lesa. V noci jsem nemohla spát, tak jsem se rozhodla, že se trochu projdu. Procházela jsem se na okraji lesa, když jsem za sebou uslyšela něčí kroky. Dostala jsem docela strach a začala jsem utíkat pryč, jenomže on utíkal za mnou. Nakonec když už jsem nemohla, zastavila jsem se a on mě dohodil, opřel mě o nejbližší strom a chtěl…" její hlas se zlomil a v jejich očích se zaleskly slzy. "…mi ublížit, nakonec jsem se, ale vymanila z jeho sevření a utekla jsem. Nejhorší na to, ale je, že se mi o tom pořád zdá noc co noc. Je to pořád dokola, nevím, co mám dělat Nialle, bojím se…" po její tváři stekla slza a já nevěděl, co mám říct. "Kdy přesně to bylo?" Caroline se pořádně nadechla a protřela si oči. "Před třemi lety, myslím, že v červenci." odpověděla mi a poté se koukla na své hodinky. "Promiň, ale už budu muset jít. Nechci přijít pozdě do práce." Caroline odsunula svoji židli a vstala od stolu. "Uvidíme se večer. Ahoj!" po chvíli jsme, slyšel už jen bouchnutí dveří a tiché kroky na schodech. Pořád jsem jen tak bezvládně seděl na židli a přemýšlel nad celou tou věcí… Právě jsem si totiž uvědomil, že ten kluk před třemi roky jsem byl já….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama