A World of Differences- 1. DÍL

20. května 2013 v 21:05 | HaNNy_♥ |  A World of Differences
A World of Differences
Part: 1. DÍL
PŘEKLAD OD ÚŽASNÉ AUTORKY- soontobebritish

Charlotte's POV
Omaha, Nebreska může jenom vyhrát místo za nejnudnější město na světě. Město, které má jenom něco přes pět tisíc lidí, se nazývá "Srdce Ameriky", ale pro mě je to mrtvé město. Zatím mám svůj domov ráda. Ano říkám ZATÍM. Je dobré pro těch minulých 18 let, když mi řekli rodiče, že by zaplatili za mé studium v zahraničí- ve Velké Británii, přijala jsem jejich nabídku a skočila jim okolo krku. Jmenuji se Charlotte McDermott a jsem na útěku z Ameriky.
Bylo brzké úterý ráno, když mě budík probudil z mého spánku. Zívla jsem a plácla jsem tlačítko OFF. Loudavě jsem zamířila do koupelny. Po narovnání mých špinavých blond vlasů, jsem koukla do svého šatníku. Vytáhla jsem svoje oblíbené kraťasy. K tomu jsem si vzala stříbrný pásek s očkama na mých šortkách. Hodila jsem na sebe stříbrnou košili s výstřihem. Vklouzla jsem do mých oblíbených žabek a potom jsem se nalíčila. Zapnula jsem kufr, popadla kabelku a příručku a zamířila dolů. Bylo sedm hodin ráno, ale v kuchyni, domu mých rodičů, byli nadšení. Moje dvě malé sestřičky honily mého malého bratříčka okolo stolu. Na pohovce seděly moje dvě nejlepší kamarádky, Meghan a Sophia, který se přesunuly ke mně a objaly mě, když jsem vešla do místnosti. Po nádherné snídani- vafle, moje rodina zamířilia do auta a jela na letiště. Zatímco já jsem jela s Meghan a Sofií v jiném autě. Stojíme na letišti- Epply před bezpečnostní kontrolou, stála jsem tváří v tvář svému osudu.
Objala jsem sestřičky i malého brášku a dala jim pusu na tvář. Řekla jsem jim, ať jsou hodní na rodiče. Moje máma mi dala obří objetí a polibek. Po dvaceti minutách přednášky o bezpečí a jak dělat dobrá rozhodnutí, táta mě vzal stranou a řekl mi, že se mám bavit, ale ne moc. Ale bavit. Rodiče poodstoupili, takže jsem se mohla konečně rozloučit se svými přáteli. Trhla jsem sebou, když jsem si uvědomila, jak moc přestěhovaní do Londýna bude těžké. Budu muset začít úplně znovu. Kdybych se před pár týdny rozešla se svým přítelem, byli bysme spolu rok a půl. Teď jsem ho ztratila, a nyní opravdu ztrácím své nejlepší kamarádky.
"Mějte se krásně! Volej mi každý den! "Meghan mě pevně objala.
"Hele, možná bud mít štěstí a budu sedět vedle nějakého sexy Brita." Zasmála jsem se.
"Meg, budeštěstí někdy na mé straně?" Zasmála se stejně.
"Žij svůj dívčí sen. Štěstí je na tvojí straně, už od okamžiku, kdy ti rodiče nechali jít do Londýna." Usmála jsem se. Byla opravdu optimistická. Sophia si mě přitáhla do náruče.
"Máš skvělý čas, a přines mi sexy britského chlapa. To je všechno, co chci na Vánoce! " Ještě jednou jsme se objali. Zasmála jsem se jí do ramene. Snažila jsem se zmírnit bolest.
"Neboj, tohle Jakovi neřeknu." Mrkla jsem na ni. Obě jsme věděly, že její přítel by nedělal nic jiného než by se furt díval na Sophii. Zamávala jsem jim na rozloučenou na posledy, a než jsem se nadála byli pryč z mého dohledu.
Let do Chicaga byla hračka. Nicméně, vzhledem k technickým problémům, bylo moje letadlo do New Yorku trochu zpožděný. Věděla jsem, že to bude těžké. Moje letadlo opustilo Chicago o čtyřicetpět minut později. Přistáli jsme v New Yorku v 01:45, akorát abych stihla můj let do Londýna, už zrovna chtěl vzlétnout. Naštěstí průvodčí upozornil, že chybí ještě jeden student, který byl na cestě. Nechali mě z letadla vystoupit jako první a slibovali mi, že mi vezmou zavazadla. Sprintovala jsem přes celé plné letiště. Jak jsem běžela k mému letadlu, všimla jsem si větší skupiny lidí s kamerami. V pohodě, pomyslel jsem si. Nikdy byste nevidět paparazzi v Omaze. Když jsem konečně doběhla k opuštěnému pultu, s výjimkou paní letušky. Usmála se, když jsem se k ní přiblížila.
"Charlotte McDermott?" Zeptala se zvednutým obočím.
"Ano," vydechla jsem, byla jsem lehce zadýchaná z mého sprintovaní.
"Letenka?" Podala jsem jí svojí letenku, kterou mi koupili rodiče.
"Jste v první třídě. Následujte mě, prosím," řekla a doprovodila mě k cestě do první třídy. Zavřeli se dveře letadla, přímo za mnou. Prošla jsem uličkou a zírala na první třídu. Byly tam dvě pohodlná sedadla s obrovským prostorem na nohy. Našla jsem své sedadlo, když jsem uviděla chlapce sedícího v mém sedadle. Smál se chlapcem vedle něj. Odkašlala jsem si.
"Ehm, promiň je tohle sedadlo číslo 12B?" Zeptala jsem se.
"No jo." blonďatý chlapce s modrýma očima se na mě podíval. Jeho přízvuk byl super, ale určitě nebyla britská. Nevěděla jsem, jaký přízvuk to byl.
"Je to tvoje sedadlo? To není moje. Právě jsem mluvil se svým přítelem. Sedím o řadu před ním."
" Jo, to je moje místo… myslím. Promiňte, že ruším." zamumlala jsem a pousmála jsem se.
"Ach ne zlato, nerušíš." usmál se pokřiveným úsměvem, když vyklouzl z řady.
"Můžu to dát nahoru?" Pokynul směrem k mému kufru.
"Jistě, děkuji!" Proč jsou kluci z jiných zemí skuteční gentlemani, zatímco američtí kluci se chtějí jen cucat? Hlas v mé hlavě se zasmál.
"Je mi to líto," hluboký hlas mě vyrušil z mého myšlení, tak jsem se posadila. Úplně jsem zapomněla na toho chlapce, který seděl vedle mě.
Otočila jsem se k němu a lehce jsem usmála: "Ach nedělej si s tím starosti." Chlapec měl kudrnaté vlasy a hluboké hnědé oči. Jeho úsměv úplně rozzářil jeho tvář.
"Jsem Liam," řekl a jeho přízvuk stále zřejmější.
"Charlotte," zazubila jsem se na oplátku, podali jsme si ruce, na "uvítanou". Právě v tu chvíli, hlas letušky nás informoval, že je čas pro nás vypnutí všech elektronických zařízení. Rychle jsem vytáhl svůj iPhone a poslal rychlý text Sophia a Meg. Napsala jsem: "Prvních pět minut už jsem v letadle do Londýna, zrovna mluvím s jedním roztomilým klukem." Pak jsem vypnula svůj telefon a strčila ho do batohu.
"Hovoří kapitán," ozval se hlas…
"Povoleno ke startu. Prosím, posaďte se, uvolněte se a poznejte osobu, se kterou sedíte. Jste uvězněni vedle nich po celých šest hodin a padesát minut letu." Ozvěny smíchu se odrazovaly od letadla. Sedm hodin vedle britského chlapa. Možná, že štěstí bude na mé straně…

[Pozn. autora: Omlouvám se za chyby. :) Doufám, že budete číst dál. A budu moc ráda, když tu zanecháte komentář nebo hvězdičku. HaNNy_♥]
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | 3. července 2013 v 8:50 | Reagovat

krásná povídka :)

2 one-direction-ff-stories one-direction-ff-stories | 29. října 2013 v 12:14 | Reagovat

[1]: Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama