We should be HAPPY, but you are IDIOT!

28. dubna 2013 v 18:47 | HaNNy_♥
We should be HAPPY, but you are IDIOT!
By: HaNNy_♥ and *Carolline*
Jednodílná


Song: http://www.youtube.com/watch?v=bKdXhBYq9wc

Z pohledu Carolline:
Jako každý večer jsem se vracela domů po náročném dni v práci. Naštěstí jsem v práci nemusela být až do konce směny. Domluvila jsem se s vedoucí, protože měl můj přítel dnes 20 narozeniny a já jsem ho chtěla překvapit…. Odemkla jsem dveře od bytu a vešla jsem dovnitř. Prošla jsem bytem a namířila si to přímo do ložnice. Potichoučku jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. " Haló je tu někdo?!" už jsem chtěla odejít, protože se nezdálo, že by tu někdo byl. Najednou jsem si ale všimla pohybu pod peřinou. Myslela jsem si, že třeba Zayn usnul, ale to jsem se škaredě mýlila. Po chvilce se peřina poodkryla a já uviděla dva páry nohou a hned na to dívčí hlavu vykukující zpod přikrývky. "Zayne! Jak jsi mohl!" otočila jsem se a vyběhla z pokoje. Zayn neváhal a vyběhl za mnou. "Není to tak, jak to vypadá." "Jo jasně, ta holka se tady jen tak stavila a usnula v posteli, viď?" "Jo, přesně tak." "Nejsem blbá, Zayne!!!!!" cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Nechtěla jsem, aby ten idiot viděl, že brečím. Popadla jsem svoje věci a vyběhla jsem z bytu.

Z pohledu Hanny:
Zrovna jsem seděla v obýváku a koukala se svým bratrem Mikem na náš oblíbený film. V tom ale někdo zazvonil a vyrušil mě. Vstala jsem a šla jsem ke dveřím. Když jsem otevřela, naskytl se mi pohled na ubrečenou Carolline. "Můžu dál??" špitla tiše a prosebně se na mě koukla. "Jasně, že můžeš." Hned, jak Carolline vešla, nasměrovala jsem ji do obýváku. Zdrceně se skácela na gauč a zírala do zdi. "Co se stalo?" zeptal se můj bratr trochu zaskočeně. "Zayn on… Podvedl mě!" Carolline se zase naplno rozbrečela, došla jsem k ní a pevně ji objala. Po chvíli se Carolline trochu uklidnila a pokračovala: "Prostě Zayn měl dnes narozeniny a já jsem ho chtěla překvapit, tak jsem odešla z práce dřív. Když jsem přišla domů a vešla do ložnice, viděla jsem v posteli Zayna s nějakou holkou." "To je mi líto…" " Víš, co je na tom to nejhorší? Měla jsem pro něj velký novinu." Bylo mi Carolline opravdu líto, vypadala tak zničeně a unaveně. "A nechceš tu novinu říct nám?" No jasně, můj bráška se musel zeptat. "Miku!" probodla jsem ho pohledem typu, teď-se-to-nehodí a on ztichnul. "Promiň Miku, ale teď se to vážně nehodí…" Carolline chtěla ještě něco říct, ale vyrušil ji zvonek u dveří. Dnes je tady nějak rušno. "Miku mohl…," ani jsem to nestihla doříct a Můj brácha už stál v předsíni a otvíral dveře. Sotva se dveře otevřely, hned se ozval křik. V okamžiku, kdy jsme uslyšely i druhý hlas, rychle jsme vystartovaly za Mikem.

Pohled Carolline:
"Zayne, co tady sakra děláš?" spustila Hanny hned, jak spatřila ve dveřích pro mě až moc známou postavu. "Přišel jsem za Carolline!" Zayn křičel jako pominutý a snažil se dostat dovnitř do bytu. Bohužel se mu to povedlo a ocitl se přímo přede mnou. "Je mi to líto, Carolline," chtěl mě chytit za ruku, ale já jsem ucukla. "Nedotýkej se!" procedila jsem mezi zuby, musela jsem se hodně držet, abych se zase nerozbrečela. "Carolline, prosím." "Ne, Zayne… Nechci poslouchat ty tvoje podělané kecy. Mohl bys prosím odejít?" " Ne, to bych nemohl, bez tebe nepůjdu." "A já nepůjdu s tebou!" Zayn mě znova chytil za ruku a chtěl mě vytáhnout ven, v tom ale zakročil Mike a dal Zaynovi pěstí… "Neslyšel jsi, co ti Carolline říkala. Vypadni!" Mike Zayna chytil za bundu a vytáhl ho ze dveří. Bylo mi to strašně líto, nechtěla jsem, aby se Zaynovi něco stalo, ale věděla jsem, že to bylo nutné. " Carolline, jsi v pořádku??" zeptala se mě Hanny chvíli po tom, co Zayn odešel. "Jo jsem, proč bych neměla??!" "Tak zaprvé, právě tu byl tvůj kluk a chtěl tě násilím odtáhnout pryč a za druhé, upřeně koukáš na zavřené dveře." "Dobře, až tak moc v pohodě asi nejsem." Pomalu mi po tváři začaly stékat nové slzy. "Proč to udělal, Hanny?"

Z pohledu Hanny:
"Najdeš si lepšího…" utěšovala jsem ji. "Nenajdu si lepšího, Hanny! Kdo by se chtěl starat o velkou těhotnou kouli?!" vykřikla. Cože, Carolline je těhotná? "To je skvělý!" vyhrkla jsem bezmyšlenkovitě, pak mi ale došlo, že Zayn otec. "To je strašný, ty jsi těhotná a Zayn tě podvedl." Jako vážně se teď Carolline začala usmívat? "Co je?" zeptala jsem se nervózně. "Ta tvoje reakce byla dost komická," teď jsem se začala smát i já, vlastně to nebyl takový ten nevinný smích, byl to spíš mega výbuch. "Co tady děláte??" Otočila jsem se a ve dveřích od obýváku jsem uviděla Mika. "Smějeme se." " To vidím, nejsem blb, ale čemu?" "Carolline je těhotná!" "Cože je, teda vlastně, cože jsi?" Jejda, to nebyl nejlepší nápad, jak mu to oznámit. "Jsem těhotná," řekla Carolline, teď už bez úsměvu. "A otec je jako Zayn?!" "Nevím, co chceš slyšet Miku. Chceš, abych ti řekla, že jsem coura a tím pádem nevím, kdo je otec? Nebo chceš slyšet tu verzi, kde čekám dítě se svým dementním přítelem?" řekla Carolline podrážděně. "Nic proti, ale ta verze s tou courou by byla lepší, alespoň by tě ten idiot nemohl podvést." Mezi Carolline a Mikem to začínalo pěkně vřít a já jsem se začala bát, že si něco udělají. "Přestaňte, chováte se jako malí!" křikla jsem na ně a v bytě zavládlo ticho. "Promiň, Carolline," šeptl Mike a omluvně se na ni podíval. "Ne, ty promiň. Je toho na mě teď moc. Nechci na tebe být hnusná, mám tě ráda." Juj, to bylo hezký. "Nechcete si už jít lehnout?" zeptala jsem se jich. "Jo…," odpověděla Carolline. "Tak pojď. Dobrou Miku, uvidíme se ráno." "Dobrou holky." Došly jsme s Carolline ke mně do pokoje. Půjčila jsem jí nějaké svoje oblečení, aby měla v čem spát. Pak jsme se ještě vystřídaly v koupelně a po náročném dni jsme konečně ulehly do postele.

Z pohledu Carolline:
Ráno mě probudily hlasy přicházející z chodby. Podívala jsem se na budík vedle postele, bylo něco po desáté. Vstala jsem z postele, oblékla jsem si svoje věci a vyšla jsem na chodbu. V předsíni stál zase Zayn s Mikem, naštěstí mě neviděli a já mohla poslouchat, co říkají. "Pro mě za ní, sakra, nepustíš??" křičel na Mika Zayn. " Víš, proč tě k ní nepustím, celou dobu jsi ji jenom využíval, aby sis potom mohl užít s jinou!" "To není pravda," obhajoval se Zayn. "Viděl jsi, jak vypadala, když jsem přišla? Byla úplně zničená a to jen kvůli tobě. Dokud tě neznala, bylo jí líp. Bylo jí dobře s námi, ne s tebou. My se o ní na rozdíl od tebe zajímáme a postaráme se o ni." Už jsem to dál nemohla poslouchat. Vyrazila jsem chodbou přímo do předsíně. "Nechte to! Nejsem váš majetek! Nechci být ani u jednoho z vás. Oba jste totiž úplně stejní!" Popadla jsem svoje věci a vyběhla jsem z domu. Sice jsem nevěděla, kam jdu, ale to mě v tuhle chvíli vůbec nezajímalo. Nápad, kam bych mohla jít, mě napadl až venku před domem, když jsem uviděla na parkovišti svoje auto. Pojedu k Zaynovi a odstěhuji se od něj. Přešla jsem k autu, odemkla dveře a nasedla jsem. Pomalu jsem vycouvala z parkoviště, a pak už jsem se plnou rychlostí rozjela k Zaynovu bytu. Zrovna jsem vjížděla na hlavní, když mi najednou začal zvonit mobil a ozvalo se Zaynovo sólo z Little things. Strašně jsem se lekla a prudce jsem škubla volantem. Pak už jsem viděla jen blížící se světla a následně nekonečnou tmu…

***
Probudila jsem se v překvapivě barevné místnosti, stejně jsem ale byla v nemocnici. Poznala jsem to podle zvuku přístrojů. Zanedlouho po mém probuzení přišel doktor a objasnil mi situaci. Nakonec mi ještě řekl, že venku čeká můj přítel a zeptal se, jestli ho chci vidět. Informace o mém stavu mě zničili natolik, že bych chtěla být nejradši sama a brečet, ale i přesto, že jsem se cítila mizerně, řekla jsem ano. "Ahoj Carolline. Jak ti je?" zeptal se Zayn, když vstoupil do pokoje. "Jak myslíš, že mi je? Ležím v nemocnici, po autonehodě." "Je mi to líto. Nechtěl jsem tě podvést, zklamat, ani ti ublížit, bylo to spontánní rozhodnutí…" "Zayne mlč! Ani nevíš, co všechno jsem kvůli tobě ztratila…," pomalu mi začínaly po tvářích stékat slzy, které jsem až doteď zadržovala. "Přišla jsem o to nejcennější, co jsem měla a ty jsi ani nevěděl, že jsem to měla." Zayn se přisunul blíž ke mně a chytil mě za ruku. "Nechceš mi už konečně říct, o čem to tady mluvíš?" "Bylo by ti tak podobné, měli byste stejné oči, vlasy, stejný dokonalý úsměv…" Zaynovi začalo docházet, o čem mluvím a pomalu mu po tváři začaly stékat první slzy. "Vy oba byste pro mě byli všechno, ale teď už nemůžete, protože jsem o jednoho z vás přišla, vlastně možná o oba." "Nikdy jsi o mě nepřišla, Carolline. Vždycky jsem tu pro tebe byl. Proč jsi mi vlastně neřekla, že jsi těhotná?" "Chtěla jsem ti to říct v den tvých narozenin." Na chvíli nastalo ticho, ale Zayn ho naštěstí přerušil. "Jsem idiot. Odpustíš mi někdy?" "Já už jsem ti dávno odpustila, nejde se na tebe zlobit." "Já osobně si tohle určitě nikdy neodpustím, ale děkuju, že alespoň ty si to dokázala. Teď můžu být zase šťastný." "Jo, to můžeš. Budeš zase můj ŠŤASTNÝ IDIOT."

-KONEC-
[Pozn. autora: Jestli jste přečetli, tak vám gratuluji. :D Snad se vám líbilo. :) Budeme rádi, když zanecháte hvězdičky nebo komentík. :3 Děkujeme! ;) HaNNy_♥ and *Carolline*]

» http://onedirection-ff.blog.cz/1304/we-should-be-happy-but-you-are-idiot
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama