Sebevražda není vtipná

28. dubna 2013 v 18:35 | HaNNy_♥
Sebevražda není vtipná
By: HaNNy_♥ a *Carolline*
Jednodílná


Jmenuji se Hannah Bright, ovšem moji přátelé a blízcí mi říkají Hanny. Je mi čerstvých 18 let. Do školy už nechodím, protože už pracuji jako fotografka pro časopis Friday. Co je na mě zajímavého? Že chodím s Niallem, ano s Niallem Horanem ze skupiny One Direction. Jinak jsem vysoká blondýna se zelenými oči. Ještě jedna důležitá věc, že bydlím s těmi pěti blázny. PS- nemám ráda vtípky, jakéhokoli typu
*31. 03. 2013*
(Ouitfit: http://www.polyvore.com/cgi/set?id=74776092)
Po dlouhém dni se konečně vracím domů z práce. Je to docela fuška, i když se to nezdá. Jdu ulicí, kterou osvětlují tři pouliční lampy. I přes botu cítím kamínky, které jsou na chodníku. Stavím se ještě v Tescu, pro nějaké jídlo, protože jinak bych asi umřela hlady. Vzala si igelitový sáček, dala tam dva koblihy a zamířila k pokladně. Z kabelky jsem vytáhla peněženku a zaplatila. Pokračovala jsem svojí cestou domů. Kousla jsem do koblihy, která byla nahoře politá čokoládou. Vytáhla jsem z kapsy mobil, abych se koukla kolik je hodin. Bylo přesně 21:21…
*Z pohledu Nialla*
Hrál jsem s Harrym karty- prší. Pak jsme přešli na poker. Začali jsme se vsázet. Už jsem prohrál svoje tričko, kalhoty a mrkev. Harry je zatraceně dobrý. "Nialle o co hrajeme teď?" zeptal se mě Harry. "Já už nechci hrát." Odpověděl jsem. "No ták ještě jednu hru prosím." Zaškemral a udělal na mě ty svoje psí očka. "Dobře, ale už jenom jednu hru." Přistoupil jsem na jednu hru, ale neměl jsem. "O co se vsadíš? Co třeba o Hanny?" "Zbláznil ses? Ta je moje!" okřikl jsem ho. "Jenom na noc… Stejně to vyhraješ." Přesvědčil mě. "No tak dobře, ale kdybys vyhrál, tak na ni nebudeš sahat, nic, žádný prasárny. Jenom budeš ležet v posteli, jasný?" řekl jsem svoje pravidla a začali jsme hrát. Mohlo mě napadnout, že nevyhraju, Harry to vyhrál na plné čáře. "Nialle, asi už půjdu spát, tak si užij moji postel! Já si to taky užiju!" zakřičel na mě, když už byl v mém pokoji. Co na to řekne Hanny, určitě si toho všimne a vyhodí Harryho z pokoje… Doufám.
*Z pohledu Hanny*
Konečně jsem dorazila domů, všude byla tma, sundala jsem si kabát a boty. Proplížila jsem se do svého pokoje, Niall nejspíš už spal, vzala jsem si jeho tričko a šla do sprchy. Svlékla jsem se a vlezla pod teplou vodu. Bylo to tak uvolňující. Jako když je v létě teplo a vy si dáte zmrzlinu. Vylezla jsem ze sprchy, vypnula jsem tekoucí vodu a usušila jsem se. Hodila na sebe oblečení a zamířila k posteli. Lehla jsem si. Ucítila jsem Niallovu ruku pod mým tričkem. Vytáhla jsem ji. Popravdě jsem s Niallem nespala i když už jsme spolu chodili 11 měsíců. Přitulila jsem se k němu, protože mi byla docela zima. Zase mi zajel rukou pod tričko, ale už jsem to nechala být, byla jsem už dost unavená…
*01. 04. 2013*
*Z pohledu Nialla*
Vzbudil jsem se v pět hodin ráno, večer jsem nemohl spát, když vím, že Harry je s Hanny. Vstal jsem z postele a vešel do svého pokoje. Harry a Hanny pořád spali. Hanny na sobě měla moje tričko, jako vždycky. Harry ji objímal, když jsem šel blíž, uviděl jsem, že má ruku tam, kde ji nemá mít. "Harry!" oslovil jsem ho, aby vstal. Pořád nic, tak jsem ho jednoduše propleskl. Probudil se. Hurá! "Vstaň! A běž od ní pryč." Řekl jsem mu. Harry vstal a zamířil do sprchy. Už jsem se lekl, že na sobě nebude nic mít, naštěstí měl boxerky. Mám vzbudit Hanny? Asi ne. Najednou jsem dostal nápad. Šel jsem do kuchyně a vzal šlehačku. Skvělý plán pomyslel jsem si. Vyběhl jsem schody a zatočil do pokoje. Nastříkal jsem Hanny na ruku šlehačku. Čím ji polechtám? Vzal jsem kytku z vázy a začal jí lechtat na nose. Pohnula se trochu, ale pořád nic. Zkoušel jsem to znovu, dokud to nevyšlo. Celý obličej měla od šlehačky. "Horane! Zabiju tě!" "Apríl!" a políbil jsem ji, chutnala sladce, najednou se odtrhla, vstala z postele. "Víš, jak nesnáším vtípky! A ty mi to děláš naschvál!" vykřikla na mě. "Promiň já jen…." Chtěl jsem se omluvit. "Na omluvy je trochu pozdě!" odsekla a zamířila do koupelny…
*Z pohledu Hanny*
Potřebovala jsem se trochu zchladit. Sundala jsem si oblečení a vlezla do sprchy…. "Ááá…" vyšel mi z úst křik. Rychle jsem vylezla a obmotala kolem sebe ručník. "Harolde! Tohle není tvoje koupelna!" "Můžeme se spolu osprchovat!" řekl a mrkl na mě. "Nikdy bych se k tobě nepřiblížila…" odsekla jsem mu. "Včera v posteli ti to nevadilo, bejb." "Laskavě si ze mě nedělej srandu jo?!" "Zeptej se svého miláčka." Našpulil na mě rty. "A co udělal?" zeptala jsem se potichu. "Vsadil se… O tebe… S radostí jsem přijal sázku… A vyhrál." Řekl. "Ne Niall by to neudělal." Harry začal vylézat ze sprchy, když už byl skoro venku, došlo mi, že na sobě nemá žádné oblečení. "PANEBOŽE!" zakryla jsem si oči. "Harry, obleč se, prosím." Vzal si ručník a obmotal si ho okolo sebe. Z ničeho nic jsem dostala záchvat smíchu. "Co je? Mám na hlavě brouka nebo co?" zeptal se mě. "Ne jen prostě… Je to vtipný." :D "Běž se osprchovat a neotravuj." Doslova jsem ze sebe strhla ručník a vlezla do sprchy. Pustila jsem na sebe teplejší vodu a nechala ji téct po celém svém těle. Bylo to tak uvolňující. Proč Niall dělá ty pitomé vtípky? Prolétlo mi hlavou. Sice nevím, jak dlouho jsem přemýšlela, ale Harry na mě začal křičet "Hele nechceš už vylézt z té sprchy? Nebo jestli se chceš utopit, tak běž radši do vany." Vylezla jsem ze sprchy a nasadila obličej jsem-naštvaná, obmotala jsem okolo sebe ručník. "Otoč se Stylesi, chci se obléknout." Zasyčela jsem. "Rozkaz splněn." Obrátil se ke mně zády. Hodila jsem na sebe oblečení. Poté jsem si vysušila vlasy a snažila jsem si je vyžehlit. Moc to nešlo… "Nechceš pomoc?" zeptal se mě. "Možná trochu?" odpověděla jsem mu. "Dobře." "Nebojíš se náhodou žehličky?" řekla jsem se smíchem, protože když jsem mu ji chtěla podat, oddaloval se. "Možná trochu? Ale pro tebe to překonám." "Jseš divnej." "Ale sexy." Odsekl. "Hmmm… Nevím no…" "Co si tím chtěla říct?" "Radši nic, už začni prosím žehlit ty vlasy." A mrkla jsem na něj. Za necelou půlhodinku jsme byli hotový. Vyšli jsme s Harrym z koupelny. Niall seděl na posteli a hypnotizoval dveře, které se právě otevřely. "Co jste tam sakra tak dlouho dělali?" vykřikl na nás a jeho obličej nabíral barvu vzteku. "Sprchovali? Spolu." Řekla jsem schválně, a dala jsem Harrymu pusu na tvář. Niall se na mě kouknul takovým pohledem to-si-ze-mě-děláš-prdel. Usmála jsem se na něj mile. Niall odešel a Harry hned za ním. Převlékla jsem se zase. Vzala jsem si žluté šaty a baleríny v té samé barvě. (http://www.polyvore.com/untitled_10/set?id=77377460) Vyšla jsem z pokoje a sešla schody a zahlédla jsem koutkem oka jak se Harry s Niallem perou. "Nechte toho, chováte se jako malé děti!" k mému údivu toho opravdu nechali a podívali se na mě. "Jé ahoj Hanny, sluší tito." "Nečum na mě, úchyle." Řekla jsem s vážným výrazem a probodla jsem ho vražedným pohledem. V tu chvíli dostal Niall strašný výtlem. "Pro tebe to platí taky Horane, nejsi o moc lepší." Niall se v mžiku přestal smát. Uraženě se na mě podíval. Je toho na mě opravdu moc, pomyslela jsem si. Popadla jsem tašku, otevřela jsem dvěře a zamířila do parku k mostu…
*Z pohledu Nialla*
Dostali jsme s Harrym obrovský záchvat smíchu. Po pár minutách válení se po zemi, jsme zjistili, že Hanny zmizela. Začali jsme ji hledat po celém domě, dokonce i na záchodě, ve skříni a na mém oblíbeném místě, v ledničce… Nikde není! Došlo jídlo-Sakra! Řekl jsem si v duchu. Nialle sakra nemysli na jídlo, soustřeď se! Okřikl jsem sám sebe. Co když si něco udělá? Nebo možná šla koupit jídlo. Hamburgery, banány, pizzy, mrkve… Zase! Zase myslím na jídlo. Hledal jsem svůj mobil… Konečně, našel jsem ho, vedle banánu! Asi nikomu nebude vadit, když ten banán sním, mám z toho hledání trochu hlad… Pustil jsem se do něj. Byl tak dobrý. Zrovna, když jsem vyhazoval slupku do koše, zazvonil mi mobil. "Banány! Teda Hanny! Harry, Hanny mi volá!" vykřikl jsem. Harry hned přiběhl. "Kde je můj milovaný banánek? Byl tady na stole." A udělal smutný výraz. "Ty si mi sežral kamaráda?!" řekl rozčíleným tónem. "Volá Hanny…" "Zvedni to, ty žroute banánů!" okřikl mě. Zmáčknul jsem zelené tlačítko. "Hanny, kde jsi? Panebože, hledáme tě všude…" uslyšela jsem vzlyky na druhé straně telefonu. "Hanny, prosím vrať se." Prosil jsem. "Já už to nevydržím. Včera ses o mě vsadil, vím, že dneska je Apríl ale víš, jak nesnáším vtípky, před týdnem jsme museli do nemocnice kvůli Liamovi, protože se lekl lžičky tak moc, že spadl a uhodil se o roh stolu…" ozvalo se. "Kde jsi?" "Kdybych skočila, všechno by bylo dobré…" "Ne! Nemůžeš, já tě miluju, nadevše." "Nialle…" "Kde jsi? Prosím řekni mi to…" řekl jsem. Na chvilku bylo ticho. "Pamatuješ si to místo, kde jsme se poprvé potkali?" "Jo jasně, jdu tam, nic nedělej." Naštěstí to místo bylo jenom kousek od domu… "Nialle promiň, už to nevydržím…" Zavládlo hrobové ticho… Viděl jsem, jak skočila… Z lavičky… Přiběhl jsem k ní…
*Z pohledu Hanny*
Chtěla jsem to Niallovi VŠECHNO oplatit. Naplánovala jsem to všechno tak skvěle. Uviděla jsem blonďatou hlavu, které se blížila. Proto jsem skočila z lavičky. Myslela jsem si, že si nic neudělám, bohužel jsem se mýlila. Nejspíš jsem si udělala něco s nohou. Chytila jsem se za ní, Niall ke mně hned přiběhl. "Víš, jak jsem se o tebe bál, myslel jsem si, že o tebe přijdu…" a pevně mě objal. "Ehmmm… Udusíš mě." Mnula jsem si nohu. "Jsi v pořádku?" zeptal se mě. "Jenom noha…." Zkusila jsem vstát, ale nešlo to. Niall mě vzal do náruče a zamířili jsme společně domů. Chytla jsem se okolo krku. Nebavil se se mnou. Byl asi hodně naštvaný. Když jsme konečně došli domů, zazvonila jsem a Harry otevřel. "Jsem rád, že jsi v pořádku Hanny." Niall mě položil na sedačku a odešel, zanedlouho se vrátil s lékárničkou. Sundal mi baleríny. "Jaká je to noha?" ukázala jsem na pravou. Vytáhl obvaz a obvázal mi ji a zase odešel, ale tentokrát se nevrátil. Zkusila jsem se opět vstát, docela to bolelo, takže jsem se rozhodla skákat po jedné noze. Takto jsem se dostala až ke schodům, musela jsem vypadat vtipně, řekla jsem si. Neudržela jsem rovnováhu a padala k zemi, ale někdo mě zachytil. Harry. "Kam chceš jít?" "Do postele?" "Ty jedna dračice." "Harry nech toho." Bouchla jsem ho do hrudi. "No tak promiň. Omluvil se mi. Vzal mě do náruče a začal se mnou stoupat po schodech do pokoje. "Děkuju, za odvoz." Zasmála jsem se. "Nemáš zač, kdyby ses večer nudila, víš, kde mám pokoj." Řekl u dveří, popadla jsem polštář a hodila ho po něm. Niall byl nejspíš ve sprše, slyšela jsem ho zpívat si Barbie Girl. Přišlo mi to strašně vtipný. Po 10 minutách konečně vylezl. "Mohl bys mi prosím podat pyžamo?" zeptala jsem se ho. Vytáhl ze skříně jeho bílé tričko a podal mi ho. Sedla jsem si na kraj postele, sundala své šaty, které jsem pak položila na židli a oblékla si ho. Lehla jsem si, Niall také, přikryl nás dekou. "Dobrou…" řekla jsem. "Dobrou…" zamumlal. Moc se mnou nemluvil, mučí mě a on to ví. Niall si lehl co nejdál ode mě. Přisunula jsem se k němu, a obmotala svoji ruku okolo jeho hrudě. Koukla jsem se mu do obličeje, asi spinkal. Byl tak sladký. "Nialle promiň, že jsem tě odpoledne vystrašila. Když on je dneska ten apríl, den vtípků tak jsem ti chtěla pár těch tvých oplatit. Je mi líto, že si teď naštvaný…Miluju tě." Dokončila jsem svůj monolog. Zavřela jsem své oči, když v tom jsem ucítila ruce na mém boku. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem jeho krásné modré oči. "Odpouštím ti." Řekl a dlouze mě políbil. Někdo najednou vtrhnul do pokoje. Harry!!! Rychle jsme se od sebe s Niallem odtrhnuli."Ježiši promiňte, jenom jsem Hanny přinesl vodu. Myslím, že ji ale nepotřebuješ. Už radši jdu, dětičky, nedělejte tady hluk." "Harry, dej mi sem tu vodu, ať pak nemusím chodit do kuchyně." Podal ji Niallovi a hned odešel. Niall ji na mě bohužel vylil. "Teď jsem kvůli tobě mokrá." A koukla jsem se na tričko. "Až tak jo?" "Neser Horane." Po těchto slovech jsem se mu znovu přisála na rty. Sundal mi triko a pak víte, co asi pokračovalo. "Lehli jsme si vedle sebe udýchaní a unavení. "Hanny co se děje?" řekli kluci a vběhli do našeho pokoje. Niall nás okamžitě překryl dekou. "Ehmmm… Promiňte, mysleli jsme si, že někdo volá o pomóc. Víš, já jsem SUPERMAN!" Vykřikl Louis. Cítila jsem, že moje tváře nabírají červenou barvu. "My už radši jdeme, tak se mějte vy hrdličky." Řekli a konečně vypadli z pokoje. Slyšela jsem za dveřmi smích. "Miluju tě." Zašeptala jsem. "Já tebe taky a už mi to nikdy nedělej, protože SEBEVRAŽDA NENÍ VTIPNÁ!"

[Pozn. autora: No tak jsme zkusily něco napsat, doufám že se aspoň trochu líbilo. ;) Předem děkujeme za všechny hvězdičky a komentáře. ;D]
» http://onedirection-ff.blog.cz/1304/aprilova-fanfiction-sebevrazda-neni-vtipna

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Matěj Matěj | Web | 30. července 2013 v 13:52 | Reagovat

Nikde není! Došlo jídlo-Sakra! :'DDDDDDDD jo to mě zabilo. Nevím proč, ale přišlo mi to vtipné. :D
Ale povídka dobrá. :) Jen jsem měl malý problém se čtením, protože jsem na mobilu. :D
btw: Závist je dobrá vlastnost. V pár ohledech. Když někomu něco závidíš nemusí to být hned špatné. ;) Ale děkuji za tvůj komentář.

2 Claire* Claire* | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 22:46 | Reagovat

Krásná povídka :) Mrtě mě rozesmála :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama