One day

28. dubna 2013 v 18:51 | HaNNy_♥
One day
By: Em and *Carolline* and HaNNy_♥
Jednodílná


Právě se chystám k mému dobrému kamarádovi Harrymu. Má zase jednu z těch svých stavů, kdy nechce být sám. Naštěstí bydlíme na koleji a já nemusím chodit daleko. Přešla jsem na druhou budovu a vystoupala do druhého patra. Přistoupila jsem k jeho dveřím a zaklepala. Klepat sice nemusím, ale kdo ví, jestli na něj za dveřmi nečeká nějaké překvapení. Nějakou chvíli jsem čekala na odpověď, které se mi však nedostalo. Po pár minutách se otevřely dveře a vyšla z nich blondýna v šatech a botách na podpatku. Usmála se na mě a sebevědomě vykročila směrem ke schodišti. Zase jedna z těch Harryho holek, kterým nesahám ani po kotníky. Kdybych tak alespoň měla na to její oblečení. To se mi k mé smůle, ale také nemůže splnit. Rodiče byli totiž chudí, a když před rokem zemřeli, nezbylo nic, co bych mohla zdědit. Po nějaké chvíli jsem si uvědomila, že pořád koukám do prázdné chodby, mírně jsem se otočila a všimla si Harryho, který stál ve dveřích a tupě se na mě šklebil.
"Neseš mi něco?" zeptal se Harry. Beze slova jsem vešla dovnitř a namířila si to do kuchyně. Vždycky jsem Harrymu něco donesla, byl to už takový náš zvyk. Mojí dnešní volbou byl jahodový koláč. Otevřela jsem jednu z kuchyňských skříněk a vytáhla talíř, na který jsem následně celý koláč přerovnala. Harry se na mě jen díval a nic neříkal.
" Já myslela, že máš krizi," řekla jsem do ticha.
"No, tak už mě asi přešla," odpověděl mi po chvíli a vzal si kousek koláče.
"Takže už zase s někým chodíš? Kolik už jich vlastně máš? Tak pět?" zeptala jsem se trochu nabručeně.
"Sedm…Ty to počítáš?" "Ne! Proč nechodíš jenom s jednou? Co když, jedna zjistí, že ji podvádí? To jí pak řekneš, že jsi měl krizi nebo co?"
"Nezjistí to a navíc, když se semnou jedna rozejde, tak budu mít další. Já nedokážu být sám." "Vždy´t bys nebyl sám. Měl bys mě a kluky." "Víš, co? Proč se o tomhle vůbec bavíme? Je to můj život, ne tvůj! Já jsem takhle šťastný! Proč se mi pleteš do života? Pletu se snad já do tvého? Můžu snad já za to, že se s tebou rozešel kluk po sedmi letech kluk tvých snů a ještě k tomu, kvůli nějaký blbý krávě z New Yorku?" Harry byl tak rozzlobený, že mrštil celý talíř s koláčem o zeď. Nepřemýšlela jsem o tom, co mám dělat. Tohle už se stalo po několikáté. Harry pořád ztrácel nervy a skoro pořád byl opilý. Teď vlastně ani nevím, jestli je plně při smyslech. Stejně byl v tomto případě čas odejít, už jsem mu tady dělala služku dlouho. Beze slova jsem popadla svoji tašku a rázně vykročila ze dveří od pokoje. Slyšela jsem, jak za mnou volá, ale stejně jsem šla dál. Za rohem jsem zrychlila a poté začala utíkat. Po tvářích mi začaly, stékat slzy. Věděla jsem, že za mnou půjde… Běžela jsem za svou nejlepší kamarádkou Lucy. Zaklepala jsem na její dveře.
"Em! Co se stalo?" zeptala se mě překvapeně Lucy. Když uviděla moje slzy, objala mě a potom mě pustila dovnitř. "Chceš čaj?" "Jo, ráda," odpověděla jsem ubrečeně. Lucy mi podala šálek černého čaje a já jí pověděla o Harrym. Když jsem skončila, Lucy mi řekla, ať na něj nemyslím. Chtěla, abych se šla trochu pobavit. Rozhodly jsme se, že si tedy zajdeme do klubu. Byla jsem ji vděčná, chtěla mi pomoct odpoutat moje myšlenky od Harryho. Věděla, že to sním, nemám lehké. Harry není zlý, jenom mě prostě strašně štve, že jak se mnou mluví a vybijí si na mně zlost. Stejně jsem mu přes tohle všechno vždycky odpustila. Musím přiznat, že mi na něm záleží. Možná víc než se u kamarádů hodí. Já vlastně myslím, že jsem do něj… Ne! Nemůžu se do něj zamilovat. Je to přece můj nejlepší kamarád.
"Em! Em! Posloucháš mě vůbec?" Vytrhla mě z mého přemýšlení moje kamarádka.
"Hm… Co?" "Zrovna jsem ti říkala, že by sis měla jít obléknout bundu… No, bunda není nejvhodnější název pro tvůj úžasný kabátek. Kéž bych měla taky takový." "Nezapomeň, že je už 2 roky starý. Obchod už jsem pěkně dlouho neviděla. Co kdybychom šly nakupovat?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
"Jako teď? Promiň, ale je 9 hodin večer, všude už je zavřeno. Je ti dobře?" "Jo, teda asi. Nezapomeň, že jsem se pohádala s Harrym." "Tak počkat! V tom bude víc než kamarádství. Že vy spolu…" "Co? Ne! Jsi normální? Harry je kámoš, jasný?" "Ale ty ho miluješ ne?" "Ne, nemiluju ho!" zakřičela jsem na ni, už mě tenhle rozhovor začínal opravdu štvát. "Ale jo, vidím to na tobě." "Víš co, konec debaty. I kdybych ho milovala, nedávala bych našemu vztahu moc nadějí. Harry je bezohledný, žárlivý a má tendenci házet můj koláč na zeď! Jo, a víš, co máš pravdu, potřebuju se odreagovat!" Otevřela jsem dveře a sebevědomě prošla hlavním vchodem z ubytovny. Lucy mě po chvíli dohnala a konečně řekla, že už se o Harrym nebudeme bavit, když mě to prý tak rozrušuje. Byla jsem ji za to vážně vděčná…
Do klubu se vcházelo nenápadných postraním vchodem. Atmosféra vevnitř byla úžasná! Část prostoru zaplňoval taneční parket, pak obrovský bar a nakonec střešní terasa. Rozhodla jsem se, že si rovnou půjdu k baru pro pití. Lucy měla v baru přítele, takže byla naměstnaná a mě si nevšímala. Když jsem seděla u baru, přišel za mnou Niall. Jeden z Harryho přátel.
"Čau! Jak je?" zeptal se mě.
"Nikdy mi nebylo líp!" odpověděla jsem mu už trochu opileckým hlasem.
"Mluvil jsem s Harrym, prý jste se pohádali…" " Jo, ale nic mi není! Jenom prostě hodil můj koláč na zeď!" "Aha… Víš o tom, že tě hledá? Moc ho to mrzí." "Ať se jde bodnout! Ani si nevšimnul, co pro něj dělám." "Ale všimnul… Záleží mu na tobě." "Tak ať to dokáže! Ještě jsem u něj žádnou vděčnost neviděla!"
"Em, prosím přestaň!" křiknul na mě Niall. "A s čím?" " Vždyť už jsi vypila nejmíň 5 skleniček whisky!" "Jenom? Chci další!" "To teda ne! Už pít nebudeš!" "Nech mě bejt Nialle! Umím se o sebe postarat sama!" Nehodlala jsem se s ním už bavit. Otočila jsem se a začala se proplétat mezi lidmi na parketu. Dost mě bolela hlava a strašně jsem se motala. Zakopla jsem a pak už jenom tma… Zdálo se mi, že letím nad loukou plnou kvítí. Cítila jsem se tak šťastně a volně. Najednou slyším, jak na mě někdo volá… Pomalu se začínám vytrácet z toho dokonalého světa. Pomalu otevírám oči, jsou těžké, jako kdyby byly z olova. Vidím jenom velkou šedozlatou šmouhu. Pořádně jsem zaostřila a uviděla nad sebou Harryho. (To šedé byl on a to zlaté slunce.)
"No konečně! Už jsem si myslel, že tě nikdy neprobudím."
"Kde to jsem?" řeknu zmateně.
"U mě doma. Zrovna jsem vcházel do svého oblíbeného klubu a uviděl tě, jak se kácíš k zemi. Tak jsem tě zvednul a donesl sem."
"Díky," řekla jsem rozpačitě.
"Víš co, uvařím ti čaj." Když Harry zmizel za rohem, odkryla jsem svoji pokrývku a snažila se očima najít svoji tašku. Uviděla jsem ji v temném rohu pokoje. Popadla jsem ji a okamžitě chtěla opustit tenhle zatracený byt. Když jsem vycházela ze dveří, stoupnul si, přede mě Harry.
"Kam jdeš?"
"Hm… Ven?" Chtěla jsem ho obejít, ale on mě chytnul za ramena.
"Počkej přece, chci se ti omluvit za to, jak jsem se k tobě choval. Vím, že to nebylo zrovna ukázkové." "To máš pravdu, ale nevím, jestli ti to odpustím. Tohle chování bylo hodně…"
"Já vím… Chtěl bych ti to vynahradit." Přitáhnul si mě blíž k sobě a pomalu začal přibližovat svoje rty k těm mým a…. Uhnula jsem.
"Ty jsi, ale drzý."
"Vždyť mě znáš," řekl a šibalsky se na mě usmál.
"Ale co to mělo znamenat?" Koukla jsem mu zpříma do očí.
"Právě, že… Já myslím, že… jsem se do tebe zamiloval." "Musím přiznat, že já do tebe taky…, ale je to skutečné?" "Ano je, vím to jistě," řekl Harry a já ho objala. Bylo mi jako kdybych se, měla štěstím rozskočit.
"Pojď, jdeme na oběd. Chci se chovat jako správný gentleman."
"Dobře." Oběd proběhl skvěle. Harry se kvůli mně choval tak galantně, dokonce mi koupil i květiny a doprovodil mě domů. Ještě než odešel, řekl mi, že mě vždycky miloval, jenom nevěděl, jak mi to má říct. Samozřejmě mi dal i polibek na rozloučenou. Celý den s Harrym byl prostě kouzelný. Usínala jsem s radostí v srdci. Další den jsem šla s Lucy na nákupy. Koupila jsem si krásné květinové šaty, nějaké halenky a velmi slušivé boty na podpatku. Po nákupech jsem, řekly, že půjdeme na zmrzlinu. Došly jsme ke stánku a já uslyšela, jak na mě někdo volá. Na druhém chodníku stál Harry s kyticí červených růží. Usmála jsem se na něj a okamžitě chtěla být v jeho náruči. Na nic jsem nečekala a běžela k němu. Zapomněla jsem na všechno ostatní, na světě jsme byli jen my dva. Harryho usměv, ale najednou vystřídal ustrašený výraz. Začal za mnou utíkat. Proč měl, ale tak vystrašený výraz? Uslyšela jsem nějaký zvuk. Pronikavý zvuk. Zastavila jsem se a pootočila hlavu na stranu. Uviděla jsem kamion, který horlivě brzdil. Až teď jsem si s hrůzou uvědomila, že ten pronikavý zvuk bylo troubení. Rychle jsem se otočila a naposledy řekla. "Miluji tě!" a pak už jsem nic necítila…
Harry doběhl ke své přítelkyni a vzal její bezvládné tělo do náruče. Pomalu mu po tvářích začaly stékat slzy. Už nikdy jí neřekne, jak moc ji miluje. Nebyla tu jen pár minut, ale jemu to připadalo jako celá věčnost, tak moc mu chyběla. Jejich láska byla pravá, ale osud jim nedal víc než jeden den, aby to dokázali.
-KONEC-


Pozn. autorů: Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo... :) Děkujeme vám, za všechny hvězdičky a komentáře... ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 onedirection-are-best onedirection-are-best | Web | 1. listopadu 2013 v 16:19 | Reagovat

Wooow! Nádherné :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama