Louis + Harry = Larry

28. dubna 2013 v 18:32 | HaNNy_♥
Louis + Harry = Larry
By: *Carolline* and HaNNy_♥
Jednodílná



Jmenuji se Megan Dark. Je mi 18 let a bydlím v Londýně.
Dnes konečně se mi splnil můj sen, šla jsem na koncert 1D a dokonce jsem měla lístek do první řady. Netěšila jsem se ani tak moc na kluky, spíše jsem se těšila na jednu z bromancí, na Larryho…
(Outfit: http://www.polyvore.com/untitled_40/set?id=74381965)

Po dlouhém stání před arénou jsem se konečně dostala dovnitř. Stoupla jsem si na svoje místo a společně s ostatními čekala, až se ukáže odpočítání a na pódiu se objeví těch pět bláznů. Nemuseli jsme naštěstí čekat dlouho…
Celá koncert probíhal skvěle a ke konci konečně přišel Harryho slíbený proslov.
"Ahoj, no co bych vám tak mohl říct, jsem strašně rád, že jste přišli na náš první letošní koncert. Děkujeme za vaši podporu, a že jste našimi věrnými fanoušky. Miluju vás. Nikdy bych nevěřil, že se dostaneme jako skupina tak daleko. Jsem strašně rád, že jsem si mohl uskutečnit svůj sen, a že jsem si našel tak skvělé přátelé jako jsou kluci." Harrymu pomalu začaly téct slzy a já jsem na tom nebyla o moc lépe. "Prostě vám všem děkuji, bez vás bychom tady nestáli." Když Harry domluvil, ostatní kluci se objali a na konec objali i Harryho jeden z nich ho, ale neobjal. Louis zůstal stát na druhé straně pódia a jenom se na Harryho smutně kouknul. Nevěděla jsem, co se stalo, že by moje oblíbená bromance přestala existovat? Koncert skončil a kluci odešli, byla jsem strašně zklamaná…
*Z pohledu Louise*
Konečně jsme odešli do zákulisí a já mohl Harryho obejmout. Všechno to začalo před pár týdny, když nám manažer oznámil, že se k sobě s Harrym kvůli haters nemůžeme na veřejnosti přibližovat. Popravdě mě to už dost štvalo, naše přátelství se postupně hroutilo… Každý jsme museli jezdit jiným autem a stát na opačném konci pódia, aby se náhodou neřeklo, že spolu něco máme… Dneska mi už ale opravdu došla trpělivost, potom co jsem pustil Harryho, jsem šel za manažerem.
"Můžu s tebou mluvit?"
"Jo, co potřebuješ Louisi?"
"Proč tohle děláte? Zničili jste Larryho jenom kvůli blbým kecům! Zničili jste naše přátelství jenom, protože vám to vydělává. My vás vůbec nezajímáme…" Chtěl jsem toho říct mnohem víc, ale on mě přerušil.
"Louisi, uklidni se."
"Ne, neuklidním se. Vzali jste mi nejlepšího přítele!" Byl jsem tak naštvaný, musel jsem se hodně ovládat, abych mu nedal pěstí.
Víc už jsem toho říct nedokázal, obrátil jsem se a bez jediného slova odešel z arény. Nastoupil jsem do auta a odjel. Jel jsem do naší společné vily… Otevřel jsem dveře od domu a prošel nimi, v předsíni jsem si odložil věci a hned poté jsem zamířil do svého pokoje.
Rozhodl jsem se, že skončím moje trápení… Došel jsem do koupelny a vzal si krabičku velmi silných prášků na spaní. Ještě než jsem si je vzal, napsal jsem dopis na rozloučenou. Potom už jsem vzal hrstku prášků a spolknul je….

*Z pohledu Harryho*
Nechápu, kam se Louis tak rychle vypařil, když jsem se zeptal manažera kde je, řekl mi, že jel domů. Taky proč ne, že jo. Bylo mi, ale divné, že se s námi nerozloučil. Něco mi tu nehrálo…
"Kluci, nechcete už jet domů?" zeptal jsem se kluků, kteří seděli na sedačce a jedli.
"Asi jo, už je docela pozdě," řekl Liam a zvednul se, pak pomohl na nohy ještě Zaynovi a Niallovi a mohli jsme vyjet…
Doma bylo až podezřelé ticho. Měl jsem takové tušení, že se něco stalo a taky, že jo. Když jsem vešel do Louisova pokoje, viděl jsem na zemi vysypanou krabičku prášku a na posteli bezmocně ležící tělo.
Hned jak jsem to uviděl, zavolal jsem kluky a následně taky sanitku… Sanitka přijela asi po půl hodině a doktor potvrdil moje nejhorší představy. Louis spáchal sebevraždu a bohužel se mu to povedlo…
Potom, co Louise odnesli, všiml jsem si na stole dopisu: "Harry jestli tohle čteš, už tu nejspíš nejsem. Nedokázal jsem žít bez našeho přátelství. Nedokázal jsem unést fakt, že už to nebude jako dřív. Vím, že jsem tě určitě ranil. Je mi to líto, ale věř, že teď je mi líp. Mám tě moc rád, Harry."
Dočetl jsem dopis a věděl jsem, že teď je řada na mně. Nedokážu bez Louise žít, stejně jako on nedokázal žít beze mě… Vyšel jsem z domu a zamířil k nejbližšímu mostu… Stál jsem na okraji mostu, už jsem chtěl udělat svůj poslední krok, ale vyrušila mě nějaká dívka.
"Neskákej!" vykřikla na mě.
"Když nemůže žít Louis, nemůžu ani já. Nedokážu bez něj být." Cítil jsem, jak se blíží
. "Louis tady je a vždycky bude… Navždy bude tady ve tvém srdci." Dotkla se mé hrudi, cítil jsem, jak se třese. Chytil jsem ji za ruku a chtěl jsem slézt, ale najednou jsem ztratil rovnováhu, řítil jsem se do černé temnoty, ale věděl jsem, že na koci čeká Louis…

Z pohledu Megan o týden později:
Louis a Harry jsou mrtví… Vím, že Louimu jsem pomoci nemohla, ale Harrymu ano, je to jen moje vina, že nakonec spadnul. Pustila jsem ho…
Celý poslední týden jsem strávila v pokoji a brečela jsem. Nechala jsem ho umřít…
Rozhodla jsem se, že s tímhle pocitem už nemůžu žít. Chtěla jsem za nimi. Za Louisem a Harrym. Za Larrym. Napsala jsem však ještě dopis rodičům. Nechci, aby si mysleli, že jsem to udělala kvůli nim… Položila jsem dopis na postel a odešla do koupelny. Vytáhal jsem ze skříňky tu nejostřejší žiletku a na ruku si nejdřív vyryla nápis Larry a potom jsem žiletku položila k hlavní tepně a řízla…
"Mami, tati. Je mi to líto, ale nikdy bych si neodpustila, že jsem Harrymu nepomohla. Larry byl smysl mého života, a když už teď kluci nejsou, nemám pro co žít. Nikdy bych nedokázala žít bez Larryho… Miluji vás, Megan! P. S. Nebyla to vaše chyba, byli jste ti nejlepší rodiče na světě."
-KONEC-


» http://onedirection-ff.blog.cz/1303/louis-harry-larry
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sissi sissi | 8. srpna 2013 v 22:50 | Reagovat

já jsem u toho skoro rozbrečela,jenže ostatní by nepochpili proč z ničeho nic brečím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama